V Ostravě nás zastavili soupeři

Hladoví po dobrém výsledku, který nám zatím v této sezóně uniká, jsme vyrazili do vzdálené Ostravy. jelikož bylo avizováno, že depo nebude velké a budeme dost natěsno, vyrazili jsme opět o den dřív abychom na závodní den byli odpočatí a měli pěkné místečko poblíž vjezdu na trať. Trať jsme si šli obhlédnout až ráno po startu čtyřkolek a co jsme viděli nám doslova vyrazilo dech. Celá trať namotaná na pětníku v jednom táhlém srázu pod silničním mostem. Prakticky jen klubko strmých sjezdů a výjezdů. Na první pohled bylo nemyslitelné, že by tohle mohl náš Ládik vůbec vyjet a tak jsme čekali jak to nakonec pořadatelé pro auta namotají.

Už v zaváděcím kole mělo s výjezdy několik posádek problémy a jelikož nebylo kudy je objet a pokračovat, bylo zřejmé, že každá taková chyba bude trestat všechny posádky, i ty kteří v tom budou zcela nevině a budou muset čekat až se trať uvolní. I to určitě přidávalo na nervozitě všech posádek, zejména slabších vozů. 

My jsme s velkým úsilím, ale přeci, dokázali projet bez větších obtíží i když nutno podotknout, že v jednom stoupání to bylo opravdu náročné a Ládik ho musel skákat nahoru na 1. rychlost. 

Bohužel tento stoupák se nám nakonec stal i osudným. Závod jsme měli velmi slušně rozjetý. Kroužili jsme na druhém místě aniž bychom na první tým Fabio ztráceli tak moc jak bývá zvykem. S tempem jsme byli spokojeni a odolnost auta byla neskutečná. Nicméně v 54. minutě v již zmíněném stoupání přišla tvrdá rána zezadu od Honzy Indrucha a stejně jako vloni v Milovicích tenhle prudký drc nevydržela poloosa, která se ustřihla v drážkování. Stoupání jsme tak již ani nedokončili a pod svahem se pokusili auto opravit. 

Práci nám komplikoval svah a všudepřítomný prach a písek. Zřejmě frustrace z dalších nezaviněných problémů, možná časový pres, který na nás kladla krátká čtyřhodinovka a možná jen moje nešikovnost způsobila, že při dotahování nové poloosy do diferenciálu prasklo pouzdro pro ložisko a to znamenalo definitvní konec. Auto jsme tedy nakonec zprovoznili na přejezd do depa, ale do závodu se již nevrátilo. Stejně bychom nestihli dohnat ztrátu, kterou jsme opravou nabrali. 

Byla to tedy nejsmutnější bilance v historii našeho týmu. 6 hodin cesty do Ostravy, 54 minut závodění, poslední místo a body dělené dvěma protože jsme neodkroužili ani třetinu toho co vítěz v kategorii. Nedá mi to abych si trochu nepostěžoval a nezmínil, že Indruch team nakonec ve své kategorii vyhrál a za naše vyřazení ze závodu ho žádná penalizace opět nestihla. Stejně jako vloni posádku vozu Audi, který nás vyřadil z boje o první místo a sesadil nás až pod stupně vítězů.